Zaznamenali jsme ohlasy na seminář Mechanismy ovládání a moci: KSČ na FF UK 1969-1989 a na celý projekt, který zkoumá normalizační minulost Filozofické fakulty. V Lidových novinách svou glosu zveřejnila Petruška Šustrová. Seminář na svém blogu zevrubně popsal a osobními vzpomínkami doplnil historik Antonín Kostlán. V článku o zkoumání minulosti a o politických sporech kolem vznikajícího Ústavu pro studium totalitních režimů zmínil výzkum mechanismů KSČ na FF UK týdeník Respekt, jehož reportér se účastnil některých bloků našeho semináře. V časopise Babylon je projektu a semináři věnována celá strana 6, v časopise A2 glosuje seminář Filip Pospíšil. Průběh semináře na H-Soz-u-Kult popsala a zhodnotila francouzská historička Muriel Blaive, která ho pokládá ho za jeden ze zdejších prvních vážných pokusů o nemilitantní přístup ke komunistické minulosti.

Sedmičlenný studentský tým představil výsledky svého dosavadního bádání o KSČ na FF UK na semináři MECHANISMY OVLÁDÁNÍ A MOCI: KSČ na FF UK 1968-1989 ve středu 9. ledna přímo na fakultě. Zájem o akci byl velký, závěrečnou panelovou diskusi jsme museli přesunout do velké auly.

Podrobnosti z příspěvků i diskusí se zde časem objeví, program akce naleznete po rozkliknutí titulku článku. Zvukový záznam ve formátu mp3 či wma je již nyní k dispozici zde.

Režim, kterému pozvolna docházejí síly. Poklidná doba, kdy už komunistická strana vlastně nikomu neškodila. Takové to prý bylo na konci osmdesátých let - i na zdejší fakultě, říká leckdo. Archivy ale potvrzují jen část těchto "zaručených" tvrzení pamětníků. Stále nebylo jedno, komu třeba pošlete pohlednici nebo co si myslíte, pokud je na vás poznat, že myslíte.

Nad germanistickou katedrou pražské filozofické fakulty se celé dlouhé normalizační roky mračila čela komunistických funkcionářů: ne a ne se postavit na ty správné ideologické nohy. Dokládá to řada dokumentů z Archivu UK.

Studenti dělali revoluci. Už tři dny po pátečním masakru na Národní třídě vyhlásili na FF stávku a letitou péčí znormalizovaná fakulta se náhle stala revolucionářským doupětem. Co na to zdejší kantoři? Dokumenty fakultního archivu prozrazují, že odříznutí od myšlení normalizačních let nebylo ani snadné, ani rychlé.

"Dnes nejde o to, aby aktéři tehdejších procesů byli jakkoli skandalizováni a už vůbec ne z hlediska naší generace, která si tehdejší dobu dokáže jen stěží představit. Alespoň já necítím takovou kompetenci ani potřebu. Zároveň jsem přesvědčen, že by se všechny dokumenty této povahy měly zpřístupňovat a komentovat, a to nejen proto, že někteří tehdejší aktéři stále ještě ve vědeckém životě působí. Mlčí se o celých sférách ideologizovaných vědeckých kontextů, mnozí univerzitní učitelé i vědci zamlčují četná data ze svých životopisů i bibliografií, ostatní to mlčky akceptují a to je myslím pro současný vědecký - a koneckonců i společenský - diskurs ochromující. Je to lživá perspektiva, která nemůže mít dobré následky."

Tomáš Glanc v rozhovoru pro časopis Souvislosti 2/2005