Historik Martin Franc v 18. čísle časopisu Aula recenzuje publikaci výzkumného týmu "Prověřená fakulta. KSČ na Filozofické fakultě UK v letech 1969-1989". Pokud vás zajímá, jak kniha v jeho pohledu dopadla, čtěte zde. Historik Jan Mervart recenzi na tutéž knihu publikoval v 50. čísle německého historického časopisu Bohemia, její české znění si můžete přečíst zde.
Jan Mervart - in Bohemia Band 50/2010, str. 246-248
Katka VOLNÁ-Jakub JAREŠ-Matěj
SPURNÝ-Klára PINEROVÁ, Prověřená fakulta. KSČ na Filozofické
fakultě UK v letech 1969-1989, Ústav pro soudobé dějiny
2009, Praha.
(se svolením autora publikujeme jeho vlastní českou verzi recenze)
Historiografie dvacetiletého období
české, potažmo slovenské normalizace dosud trpí značnou
fragmentárností a až na několik prací vztahujících se buďto
k roli českého disentu (především Charta 77, VONS) nebo
k zlomovému roku 1989 zůstává tato éra pro historiky jistým
tabu. Výjimku v tomto ohledu představují studie, jež v duchu
teorie totalitarismu mapují činnost StB. Jejich využitelnost pro
vytvoření celkového obrazu o sedmdesátých a osmdesátých letech
je nicméně pouze částečná; pokud ne přímo problematická. O
to více je potěšující skutečnost, že se kolektiv historiků
nejmladší generace rozhodl v rozsáhlém projektu zmapovat
roli Komunistické strany Československa na Filozofické fakultě
Univerzity Karlovy. Jedním z jeho výstupů je potom předložená
publikace Prověřená fakulta, v jejímž rámci sledují
autoři stranický vliv na řízení, rozhodování a chod fakulty
v rámci třech okruhů. V prvním se zabývají přijímacím
řízením ke studiu, ve druhém potom posudky a komplexním
hodnocením studentů i pedagogů a v poslední části na
základě materiálů KSČ usilují o zachycení jednoho akademického
roku. Základ knihy tvoří edice dokumentů, která je organizována
dle zmíněných témat, přičemž na začátek každého
tematického bloku je zařazena úvodní studie. Vstupní a zároveň
zastřešující pojednání o celém projektu a o působení KSČ na
filozofické fakultě v letech 1969-1989 napsala Katka Volná.
Stručně, nicméně zároveň výstižně zde načrtla hlavní
normalizační tendenci, kdy fakultu jakožto centrum
„kontrarevolučního“ dění nejprve postihly radikální
normalizační změny a kdy se později místní orgány KSČ snažily
o vnitřní konsolidaci a prorůstání napříč učitelským i
studentským životem.
Část zabývající se přijímacím
řízením předchází studie, v níž Jakub Jareš periodizuje
vývojové fáze samotného procesu a načrtá místo absolventů
v systému plánovaného hospodářství. Zároveň popisuje
způsoby stranického ovlivňování a nakonec se pokouší přijímací
proces zachytit z pohledu uchazeče. Ve sbírce dokumentů jsou
potom obsaženy materiály týkající se přijetí jedné konkrétní
osoby (hodnocení ze střední školy, životopis uchazeče a
výsledek zkoušek), povšechné direktivy a hodnotící zprávy o
přijímacím řízení a v neposlední řadě ukázky
intervencí snažících se přijímací řízení ovlivnit. Na závěr
je zařazen test všeobecného přehledu z konce osmdesátých
let, na němž je příznačně vidět vliv tehdejší, byť již
značně vyprázdněné, ideologie.
Druhý oddíl je pod patronátem Matěje
Spurného věnován snaze o kontrolu akademiků a studentů
prostřednictvím posudků a komplexních hodnocení. Současně jsou
do seznamu dokumentů zařazeny dodatky k životopisu, které na
počátku normalizačního období představovaly povinnou doložku
učitelů i studentů o bezúhonnosti během tzv. Pražského jara
1968. Spurný v úvodní studii rozebírá, že zatímco posudky
byly vyhotovovány ad hoc při přijetí za člena nebo kandidáta
strany nebo při přijetí na vědeckou aspiranturu (dnešní Ph.D.
studium) a do zaměstnání mimo fakultu, komplexní hodnocení byla
vypracovávána periodicky a měla sloužit jako permanentně se
opakující kontrolní mechanismus o odbornosti a politické
spolehlivosti posuzovaného. Mezi zařazenými materiály může
čtenář najít jak posudky kladné nebo neutrální, tak i posudky
zásadně zamítavé.
Poslední třetinu knihy tvoří soubor
dokumentů vztahujících se ke školnímu roku 1976/1977. Jestliže
Klára Pinerová v úvodní studii přibližuje, proč byl
samotný rok vybrán (dokončení procesu konsolidace stranických
struktur, volby do místních zastupitelstev, Federálního
shromáždění a České národní rady, události kolem Charty 77 a
následný pohřeb jednoho z trojice jejích prvních mluvčích
a zároveň profesora UK Jana Patočky), v materiálech můžeme
nejprve nalézt povšechné plány činnosti a ideologické výchovy
stranických organizací, v jejich druhé části se čtenář
může seznámit s plány konkrétních agitací, kontrolních
zpráv týkajících se reakcí na výjimečné události (Charta,
Patočka) či se zprávami o uskutečněných akcích (1. máj).
K samotné knize stojí za to ještě dodat, že je opatřena
přílohou v podobě seznamu vedoucích funkcionářů
fakultních stranických organizací a vedení fakulty jako takové a
že orientaci v ní ulehčuje jmenný rejstřík.
Přestože pramenná základna často
nedovoluje podrobnější a hlubší sondu do jednotlivých tematik -
ostatně autoři si tohoto faktu jsou velmi dobře vědomi - a seznam
dokumentů tak mnohdy působí poněkud neuspořádaným dojmem,
celkově Prověřená fakulta čtenáři poskytuje vcelku dobrou
představu o snaze KSČ reglementovat fakultní dění na poslušnou
převodovou páku normalizačního režimu. Navzdory nespornému
přínosu recenzované publikace pro další bádání o
československé normalizaci si na závěr neodpustím jednu
poznámku. Vedoucí autorského kolektivu v zastřešující
studii sice upozorňuje na nebezpečí jednostranného výkladu na
základě výhradně stranických materiálů a na možné přecenění
úlohy KSČ, druhým dechem však vyjadřuje přesvědčení, podle
něhož se autorům podařilo plasticky zachytit fakultní mocenské
mechanismy. Ani jeden z autorů si nicméně nepoložil otázku,
a samotné dokumenty na ni neodpovídají, nakolik dané mechanismy
skutečně fungovaly a nakolik byly brány zaměstnanci i studenty
fakulty skutečně seriózně. O vlivu KSČ v období
normalizace ve všech sférách společnosti není pochyb, avšak
nelze se na dané období podívat také prismatem Havlova zelináře,
který ve výloze pečuje o ideologická hesla, aniž by je ve
skutečnosti bral vážně?
